Mýty

Dobrým příkladem toho jsou různé ideologie. Navzdory všem znalostem o sobě samých, o tom, že nejsme schopni ani za sebelepších znalostí, schopností a výjimečných psychických abnormalit posuzovat svět jinak než subjektivně (jednoduše proto, že se ve skutečnosti stále díváme do zrcadla, které každým ideologickým soudem pouze komentujeme), a při vědomí, že ideologie vznikají nutně deformativním zjednodušováním idejí na takovou úroveň, aby mohly být sdíleny určitou obcí (tedy na ideologie), stále nejsme schopni ideologie odmítnout a stále s nimi spojujeme vlastní identitu, aniž bychom k tomu měli jediný skutečný rozumný důvod, aniž by jsme byli schopni překonat rozpory, kterými každá ideologie v celkové konfrontaci se skutečností trpí a které jí nedovolují víc, než snažit se postupně přizpůsobovat vývoji tím, že se bude měnit k nepoznání. Jsme ideologiemi pohlceni s tím rozdílem, že je mezi sebou necháváme „bojovat“. V současnosti je to už ale docela zastaralá počítačová „gamesa“. Můžeme si vybírat z několika naprogramovaných bojovníků a hrát s nimi pořád dokola ideologický boj, pravda, na různých úrovních...